SYNOPTICKÁ OTÁZKA

 

Poslední fáze vzniku evangelií (konečná redakce) vyžaduje vysvětlení, v jakém vzájemném vztahu jsou první tři evangelia, zvaná “ synoptická“ . Tato evangelia mají tolik společného, že v poslední fázi svého vzniku závisela jedno nebo dvě z nich na dalším nebo na společném písemném pramenu. Tento problém je komplexní; uvedeme si tu jenom závěry a postoje více rozšířené.

 

1. Statistika a terminologie

 Zde je schéma! Viz formát Word.

 

Rozlišujeme perikopy trojí tradice (společné Mt, Mk a Lk), dvojí tradice (perikopy společné Mt a Lk; neužívá se pro materiál společný Mk a Mt nebo Mk a Lk) a jediné tradice (zastoupená jen jedním evangelistou). Dále mluvíme o dubletech, tj. tradicích, které jsou zastoupeny dvakrát ve stejném evangeliu.

 

2. Výchozí údaje pro řešení synoptické otázky

Při synoptickém srovnání jsou patrné tři druhy shod a rozdílů:

  1. látka a její obsah
  2. pořadí perikop
  3. formulace

 

  1. Látka a její obsah

Tradice společná Mt a Lk je představuje velký homogenní blok (sestávající převážně z Ježíšových výroků). Společná látka Mt-Mk nebo Mk-Lk je naopak nepatrná; jsou to případy, které lze snadno vysvětlit tím, že jeden ze tří evangelistů perikopu z různých důvodů vynechal. Např. Matouš zřejmě vynechal perikopu o vdovině penízi (Mk 12,41-44; Lk 21,1-4), aby mohl vytvořit jediný sled řeči proti zákoníkům (Mt 23) a eschatologické řeči (Mt 24– 25). Také Lukášovo "vynechání“ bloku Mk 6,45– 8,26 (srov. Mt 14,22– 16,12) je pochopitelné jako snaha vyloučit druhé zázračné nasycení jako dublet nebo proto, že epizoda o Syroféničance a kritika předpisů o čistotě anticipují otevření se pohanům, o němž Lukáš mluví až později (srov. Sk 10,1– 11,18). Narozdíl od velkého společného bloku Matouš– Lukáš není třeba pro tyto malé styčné body předpokládat vlastní pramen.

Vysvětlení však vyžadují tyto skutečnosti:

 

  1. Pořadí perikop

Jsou to jevy tak časté, že nemohou být náhodné, nýbrž jejich vysvětlení je třeba hledat v literární závislosti evangelií.

Celkové schéma je shodné:

Mt Mk Lk

  1. Příprava na veřejnou činnost 3,1– 4,11 1,1-13 3,1– 4,13
  2. Činnost v Galileji 4,12– 18,35 1,14– 9,50 4,14– 9,50
  3. Cesta do Jerusaléma 19,1– 20,34 10,1-56 9,51– 18,43
  4. Utrpení, smrt a zmrtvýchvstání 21– 28 11– 16 19– 24

 

  1. Formulace

Např. Mk 1,40 Kai erchetai pros auton lepros parakalón autron [kai gonypetón] kai legón autó hoti Ean thelés dynasai me katharisai.

Mt 8,1 Kai idú lepros proselthón prosekynei autó legón: Kyrie ean thelés dynasai me katharisai.

Lk 5,12 Kai egeneto en tó einai auton en miá tón poleón kai idú anér plérés lepras idón de ton Iésún pesón epi prosópon edeéthé autú legón: Kyrie, ean thelés dynasai me katharisai.

Rovněž výrazy u Mk, které Griesbach (a jeho dnešní propagátor Farmer) považují za sloučení různých znění u Mt a Lk, lze vysvětlit např. jako záliba Mk v dualitě (Neirynck), kdy druhý výraz upřesňuje a doplňuje první. Např.:

Mt 8,16: opsias de genomenés

Mk 1,32: opsias de genomenés( hote edy ho hélios

Lk 4,40: dynontos de tú héliú

 

3. Teorie dvou pramenů

Řeší synoptickou otázku na základě priority Markova evangelia. Markovo evangelium bylo napsáno jako první a Matoušovo a Lukášovo závisí na něm, přičemž Mt a Lk jsou na sobě nezávislá. To, co je jim společné a nelze odvodit od Mk (dvojí tradice), se vysvětluje předpokládaným pramenem Q (pramen zcela rekonstruovaný na základě Mt a Lk).

Graficky můžeme toto řešení znázornit takto:

 Schéma viz formát Word.

(SMt a SLk označují vlastní látku (něm. Sondergut) - třetí typ pramene, který zde nechceme analyzovat, neboť se nám jedná jen o to, co mají synoptici společné.)

Základním argumentem pro prioritu Marka je, že řeší víc problémů než kterákoli jiná teorie. Nabízí nejlepší vysvětlení, proč se Mt a Lk tak často shodují s Mk v pořadí perikop a formulacích, a umožňuje předložit rozumné důvody, proč se Mt a Lk liší od Mk, jestliže tato jejich odlišnost vznikla při vzájemné nezávislosti. Např. žádný z evangelistů netrpěl Markovy redundance, jeho neobratnost v řečtině, nelichotivé vyjadřování se o učednících a P. Marii a málo důstojný popis Ježíše. Mt i Lk Markův základ rozšířili ve světle povelikonoční víry. Hlavním argumentem proti Markovu prvenství zůstávají minor agreements.

Realistický závěr zní: žádné řešení synoptické otázky neřeší všechny problémy. Proces vzniku evangelií byl pravděpodobně mnohem komplexnější, než nejsložitější moderní rekonstrukce. Nemůžeme-li vyřešit všechny hádanky, je realistické přijmout a pracovat s relativně jednoduchým řešením synoptické otázky, která je z velké části vyhovující. Jisté je, že teorie dvou pramenů vysvětluje dobře všechny jevy, které vyžadují vysvětlení závislosti literárního typu.

 

4. Další typy teorií

  1. Teorie vysvětlující vznik synopt. evang. jen na základě jednoho pramene:

Úplné obrázky viz formát Word.

 

Mk Mt Mt

Mt Mk Lk

 

Lk Lk Mk

Farrer Butler Farmer

(sv. Augustin) (Griesbach)

 

Tyto teorie protiřečí principu: ex nihilo nihil fit.

 

b) Teorie předpokládající více pramenů a/nebo více stupňů přepracování pramenů: četné hypotézy 19. stol. o “ Proto-Markovi“ , “ Proto-Matoušovi“ a “ Proto-Lukášovi“ , teorie o “ Deutero-Markovi“ (tj. hypotetický pramen Mk a Lk; A. Fuchs), komplikované teorie francouzských biblistů, např. M.-É. Boismard (prameny A, B, C, Q), Ph. Rolland (teorie o původním evangeliu Dvanácti v Jerusalémě, které dalo základ spolu s Q dvěma evangeliím a ta pak byla prameny synoptických evangelií).

Tyto teorie porušují princip: non sunt multiplicanda entia sine necessitate.

 

5. Existence pramene “ Q“

Q je hypotetický pramen, jímž mnozí biblisté vysvětlují jev “ dvojí tradice“ (shody – často doslovné – mezi Mt a Lk v látce, která není v Mk). Při rekonstrukci látky Q je třeba být obezřetní. Obsah čítá asi 220-235 veršů nebo jejich částí. Tak jako Mt a Lk někdy nezávisle vynechávají látku obsaženou v Mk, stejně tak se mohli hypoteticky chovat k látce Q. Je tedy možné, že látka obsažená jen v jednom z evangelií mohla být obsažena v Q. Dále nemáme jistotu o pořadí perikop (logií) v Q, neboť Mt a Lk je neuvádějí ve stejném pořadí. Většina rekonstrukcí sleduje pořadí Lukášovo, neboť Matouš – jak se zdá – zakomponoval tento materiál volněji do svých velkých řečí. Různé varianty látky Q v Mt a Lk předpokládají také existenci více verzí pramene Q.

Rekonstruovaný pramen Q sestává z logií a několika podobenství, výpravných perikop je nepatrně (viz příloha – seznam perikop Q). Celá sbírka má silně sapientní charakter. Nález koptského Tomášova evangelia, za nímž stojí řecký originál pravděpodobně ze 2. stol., ukazuje, že existovaly křesťanské sbírky výroků. Můžeme předpokládat, že stejně jako ostatní evangelní látka, i tato logia byla uchovávána, neboť se pokládala pro křesťanství za důležitá.

Teologická orientace Q je často posuzována příliš jednostranně. Je pravda, že ve varováních, běda a některých podobenstvích je silný eschatologický moment. Ovšem Lk 12,39-40 ukazuje, že neznáme hodinu příchodu Syna člověka; 17,23-24 varuje před klamnými znameními; 19,12-27 ukazuje, že tu je dán čas pro zhodnocení hřiven/talentů,…

Mnozí považují kristologii pramene Q za nízkou, neboť Ježíš se tu prý jeví jenom jako sofistický nebo kynický učitel moudrosti. Ale Ježíš podle Q přijde a bude křtít Duchem svatým (Lk 3,16-17; 7,18-23), je větší než Šalomoun a než prorok Jonáš (11,31-32, je Synem člověk, který přijde k soudu (17,23-27.30.37) atd. Ježíš je tu mnohem víc než učitel moudrosti.

Snahy rekonstruovat komunitu pramene Q, jeho dějiny, teologii, místo sepsání (obvykle Palestina nebo Sýrie) a představené komunity (snad proroci?) často předpokládají nepravděpodobnou systematizaci křesťanského života v 1. stol. a nezřídka jsou určovány různými ideologizujícími tendencemi v exegezi. Portrétem Ježíše – učitele moudrosti či kynického filosofa bez apokalyptického poselství, jak bývá rekonstruován na základě domnělého prvního stádia Q, chtějí někteří nahradit Ježíše evangelií a Ježíše, jak jej předkládá víra církve. J.P. Meier (ve své knize A Marginal Jew, 2.178) říká, že exegeté by si měli každé ráno opakovat: “ Q je hypotetický dokument, o jehož přesném rozsahu, znění, komunitě, v níž vzniklo, vrstvách a stádiích kompozice nelze nic zjistit.“

Co tedy můžeme říci? Existence Q (bez dodatečných hypotéz) je nejlepší způsob, jak vysvětlit shody mezi Mt a Lk v látce, kterou nemají společnou s Mk.