3. července 2017
Vyšlo nové číslo fakultního časopisu DOXA. Aktuální číslo si můžete přečíst zde.
Výzkum české religiozity ISSP 2008 přinesl mj. tato zjištění: Necelá třetina Čechů věřila, že existuje osobní Bůh (11,3 % jednoznačně) a posmrtný život (9,5 % jednoznačně), který však jenom necelá čtvrtina respondentů vykládala pojmem nebe (8,5 % jednoznačně) a necelá pětina také pojmem peklo (6,4 % jednoznačně). Existenci pekla popíraly takřka dvě třetiny občanů České republiky. Dokonce i z těch, kdo se přihlásili ke křesťanství (cca 34 %), jen asi polovina věřila v posmrtnou existenci a spojovala si ji s nebem, pouze dvě pětiny s peklem. Mezi římskými katolíky věřilo v nebe 50,3 % respondentů a v peklo jenom 39,9 %.
Vizuální kultura z ďábla – tvora, který se definitivně a radikálně přiklonil ke zlu – učinila čerta hororů, reklam a pohádek. Klasický český pohádkový čert je sice spíše hloupý, v zásadě však jedná ďábelsky: svádí lidi k paktu s peklem a trestá zlé tím, že je do něj odnáší. Ten novější se v Boží přítomnosti přátelsky stýká s pozemšťany, nebešťany i anděly. Všichni jsou tu dobří i zlí současně, přestože v Ježíši Kristu „jest jasné ano“ a skrze něho má znít „i naše amen k slávě Boží“ (2 Kor 1,17–20). Jistě, v pohádce to lze mít za nadsázku a za zdravou relativizaci satana (i náboženského fundamentalismu), který sám sebe bere smrtelně vážně: pýcha mu bere smysl pro humor. Může to však být také výraz noetického a etického relativismu i mylného obrazu Boha, neboť určité pojetí jeho milosrdenství se vposled obejde bez „soudu“, jenž je vykonán v Ukřižovaném (srov. Jan 12,31 atd.).
S těmito konstatováními kontrastuje skutečnost, že roste počet katolíků, jejichž duchovní život provází důraz na vyproštění z moci ďáblovy prostřednictvím exorcismu, modliteb za osvobození, rozvázání, uzdravení paměti nebo rodových kořenů apod. Jak to, že se ďábel dere tak výrazně do popředí? Je to dáno oživením víry v to, že „Syn Boží se zjevil proto, aby zmařil činy ďáblovy“ (1 Jan 3,8)? Nebo jde spíše o projev pocitu, že je lidská existence ovlivňována přesažnými silami, jež je třeba opanovat? Nezapomeňme, že přibližně polovina Čechů nemá problém stvrdit účinky magie a astrologie! Anebo je tu souvislost s počtem osob psychicky nestabilních? Musíme pečlivě rozlišovat!
Jedno je jisté: křesťan není vůči existenci a působení ďábla nevšímavý a ví, že musí být bdělý (1 Petr 5,8), především však vyznává, že „Ježíš je Pán“ (1 Kor 12,3), a nenechá se proto zlem uhranout tak, že by přestal věnovat svou pozornost Trojjedinému a péči o bližní. Odtud schopnost, kterou Duch dává svatým. Ti sice s „nepřítelem lidské přirozenosti“ (sv. Ignác z Loyoly) zápolí, současně ho však neberou tragicky vážně (sv. Filip Neri). Odmítnutí zla je rubem jejich nerozděleného přimknutí ke Kristu. A protože Ježíš je vtělený Logos tú Theú, jejich duchovní život se neobejde bez teologie v širším i užším slova smyslu. Totéž platí i o nás. Z pastoračního hlediska je proto především zapotřebí nezkrácená zvěst evangelia.
Vedeni těmito úvahami, rozhodli jsme se věnovat Focus tématu „Čert“. Ostatní rubriky představují různé aspekty působení fakulty.
To vše je míněno jako pozvání podobné tomu, jež vyslovil apoštol: „Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem“ (1 Jan 1,3).
Vojtěch Novotný, vedoucí redaktor
