Aktuality

V polovině dubna proběhne dlouho připravovaná repatriace ostatků kardinála Josefa Berana. Tato velká osobnost zasáhla i do dějin naší Katolické teologické fakulty, se kterou byla spjata v rozmezí let 1929 – 1946.

Josef Beran se narodil 29. 12. 1888 v Plzni. Své teologické vzdělání a následně i doktorát získal na Pontificium Collegium Urbanum De Propaganda Fide v Římě. Poté se navrátil do Čech a začal vykonávat pastorační činnost. Na Katolickou teologickou fakultu nastoupil v letním semestru roku 1929 a začal přednášet pastorální teologii. V tomto oboru se v březnu roku 1932 také habilitoval, a to předložením práce Mešní liturgie secundum rubricam ecclesiae pragensis ve století XV. a XVI. Příspěvky k vývoji liturgického práva partikulárního v Čechách. V témže roce se stal také rektorem pražského arcibiskupského semináře. Ačkoli byl velmi časově vytížen, jeho odbornost v rámci pastorální teologie rostla. Proto byl roku 1934 jmenován mimořádným profesorem pastorální teologie. Návrh k řádné profesuře byl předložen pět let poté. Z důvodu uzavření vysokých škol však ke jmenování již nedošlo. Na vysoké škole tedy již působit nemohl, avšak až do roku 1942 zastával alespoň funkci rektora semináře. Poté byl ale zatčen a až do konce války vězněn. Nejprve na Pankráci, pak v Terezíně a nakonec byl převezen do koncentračního tábora Dachau. Válečné útrapy přežil a díky tomu se mohl v roce 1945 opět vrátit do funkce rektora semináře i pedagoga naší fakulty. Dořešena byla i jeho řádná profesura pastorální teologie. Ke jmenování došlo 29. dubna 1946 se zpětnou účinností od 1. května 1939. Ve své nové funkci však stihl „odučit“ pouze letní semestr a část zimního. Dne 4. listopadu 1946 byl totiž jmenován pražským arcibiskupem a svých postů spojených se seminářem a fakultou se musel vzdát.

Tímto jmenováním začala další, neméně tíživá etapa jeho života, jelikož nebyl ochoten přizpůsobit se politickému vývoji. Dne 25. února vydal například prohlášení „Nemlč, arcibiskupe! Nesmíš mlčet!“ V letech 1949 – 1963 tak byl státními orgány vězněn nejprve v „domácím vězení“ v arcibiskupském paláci, později na různých místech republiky. Později byla sice jeho internace zmírněna, režim životní cestu kardinála Berana však nasměroval nám dnes již známým směrem. Dne 19. února 1965 mu bylo povoleno vycestovat do Říma, avšak bez možnosti návratu. Nově jmenovaného kardinála Berana však tato situace nezlomila, ba naopak, aktivně se účastnil zasedání 2. vatikánského koncilu. Dne 20. září 1965 zde pronesl svůj slavný příspěvek o náboženské svobodě. Zemřel 17. května 1969 v Římě a byl pohřben v papežské vatikánské hrobce. O velikosti jeho osobnosti svědčí i návštěva papeže Pavla VI. u jeho lůžka, i když otce kardinála již papež nezastihl živého.

Přednášková činnost a nasazení pro výchovu duchovních Josefu Beranovi neumožnilo vytvořit větší literární vědecké dílo. Kardinál Beran vydal pouze několik spisů. Věnoval se však hlavně liturgice v krátkých článcích v různých katolických časopisech. Posmrtně vyšla jeho práce Blahoslavená Anežka Česká, jež podpořila jeho jednání o možnosti svatořečení bl. Anežky České v letech 1947 – 1948.